Moudivláček lužní (Remiz pendulinus)

←zpět

Popis

Menší než vrabec, s kuželovitým a zašpičatělým zobákem. Samec má černou masku přes oči, světle šedé temeno a šíji a rudohnědý pláštík a hřbet. Od samice se liší širší maskou přes oči, tmavším, rudohnědě zbarveným hřbetem a výraznějším, červenohnědým skvrněním na hrudi. Mladí ptáci jsou matnější, s nezřetelnou maskou, žlutavě šedohnědým hřbetem a šedobéžovým temenem. Je velmi aktivní, hbitě prolézá rákosím nebo tenkými větvemi stromů, často visí vzhůru nohama. Létá lehce a pružně.

Ekologie

Hnízdění – K hnízdění vyhledává listnaté stromové porosty v blízkosti vod, také mladé porosty u zarostlých mokřadů. Na hnízdišti vyžaduje dobře přístupné stromy s tenkými, převislými větvemi (bříza, vrba, olše) Samci se na hnízdiště vrací dříve než samice a krátce poté začínají se stavbou hnízda. K tomu se pak za intenzivního volání a zpěvu snaží nalákat samice a v případě, že uspějí, dostavují hnízdo oba ptáci společně. V opačném případě samci začínají se stavěním základů dalších hnízd. Hnízdo moudivláčka lužního je v našich podmínkách zcela ojedinělé, vakovité, zavěšené na elastických větví stromů nebo keřů. Je postaveno z lýkových vláken divokého chmele a kopřiv a plstnatých nažek topolů nebo vrb. Hnízdo je v konečné fázi vysoké 13,5–18cm, jeho vnější průměr se pohybuje mezi 8–15cm a tloušťka stěn mezi 0,5–1cm.

Ročně mívá jednu až dvě snůšky po 5-8 čistě bílých vejcích o rozměrech 16,2 x 10,5mm. Délka inkubace je 13 dnů, sedí samotná samice. Mláďata jsou krmena pouze samicí, někdy ji však samec pomáhá a ve vzácných případech dokonce zcela zastupuje, a hnízdo opouštějí po 20-22 dnech.

Potrava – V potravě moudivláčka lužního převládají drobní bezobratlí, zvláště pavouci, brouci a vajíčka a housenky motýlů. Mimo živočišné potravy se živí také nektarem a v zimním období i malými semeny travin a rákosu.

Ptáci z ČR jsou tažní. Přílet na naše území probíhá hlavně na konci března a na začátku dubna, odlet vrcholí v říjnu.

Rozšíření v ČR

V České republice hnízdí pravidelně, ale pouze místně v nížinách a ojediněle i ve středních polohách (nejvýše zaznamenán na Šumavě v nadmořské výšce 750 m n. m.). Během 19. století nebyl z Čech znám vůbec a vzácně se vyskytoval pouze na Moravě. K rozšiřování obsazených lokalit začalo docházet až na počátku 20. století, v současné době jsou hlavními hnízdními oblastmi , Polabí, jihočeská rybniční pánev, jižní a střední Morava a Ostravsko. Celková početnost je dlouhodobě odhadována na 2500-5000 párů.

 

Na Šluknovsku bylo zjištění hnízdění u Velkého rybníku v Horním Podluží a v okolí Rumburku

←zpět